Základní pravidla pro zateplování střech

Účinná izolace podkroví závisí na mnoha faktorech, především na vhodném výběru stavebního materiálu a zachování správného pořadí pokládání vrstev.
Tepelná izolace střechy se obvykle skládá jednak z vrstev, jako je membrána nebo difuzní těsnicí fólie, které chrání proti vlhkosti, a jednak z izolačního materiálu – nejčastěji je to minerální vlna, jež se vyznačuje vysokou pružností vláken a nízkou objemovou hmotností. Při používání membrán s vysokou paropropustností, ať na bednění, nebo natažených přímo na krokvích, se vlna sice musí střešní membrány dotýkat, ale nesmí ji vytlačovat vzhůru – to znamená, že výška krokví musí být úměrná tloušťce tepelné izolace. Vždycky musí být o 1 cm tlustší než vrstva tepelné izolace. Pokud tloušťka tepelné izolace přesahuje výšku krokví, musejí být krokve zevnitř zvýšeny latěmi tak, aby došlo ke zvětšení izolačního prostoru. Lze také použít dvouvrstvou izolaci. V takovém případě pokládejte jednu vrstvu mezi krokvemi (u 160 mm krokví musí být výška izolace maximálně 150 mm, u 200 mm krokví pak maximálně 180 mm) a druhou na speciální kostru pro suchou montáž. Tepelná izolace střechy musí být přizpůsobena funkci podkroví. Podle toho, zda je podkroví obytné, nebo neobytné, jsou kladeny různé požadavky na celý systém. Pokud podkroví není funkčně využito, můžete izolaci pokládat vodorovně a ponechat studenou zónu nad izolační vrstvou. V tom případě pokládejte 30–35 cm izolaci na stropy, střecha již nemusí být obložena izolační vrstvou. Pokud je podkroví obytné, izolační vrstvu pokládejte na střešní konstrukci v souladu s výše uvedenými pravidly.